Kostel svatého Petra a Pavla se nachází v pražské čtvrti Bohnice, ve Starých Bohnicích. Jedná se o nevelkou stavbu ve tvaru řeckého kříže. Kostelík je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Původně se jednalo o románský kostel, dnešní podoba pochází z kompletní pozdně barokní přestavby z roku 1805. Na konci 18. století byla při rozebírání starého oltáře objevena olověná truhlice, v níž byla nalezena zakládací listina kostela, ve které pražsky biskup Daniel potvrzuje, že 30. května 1158 vložil do oltářního kamene ostatky svatých jako důkaz o vykonaném svěcení. Připojuje také jména krále Vladislava a královny Judity a jako zakladatele kostela uvádí vyšehradského probošta Gervasia.
Farní kostel svatého Petra a Pavla je zastíněn korunami košatých lip a zdvihá se uprostřed bývalé osady bohnické. Svým založením se řadí mezi nejstarší křesťanské svatyně v Čechách. První historickou zprávou o něm je v originále dochovaná pergamenová listina, takzvaná autentika, dnes v archivu hlavního města Prahy.
Je zajímavé, že vysvěcení bohnického kostela se událo těsně před počátkem pověstného tažení proti Milánu a je s ním pravděpodobně v přímé souvislosti.
Kostel byl původně jednolodní obdélnou stavbou s půlkruhovou apsidou na východní straně, stavěnou z opukových pravidelně přitesaných kvádrů, kladených do pravidelných řad, jak bylo tehdy zvykem. Zasvěcen byl kostel původně pouze svatému Petru. Zasvěcení kostelů tomuto knížeti apoštolů bylo v prvních staletích po příchodu křesťanství v Čechách velmi časté, a vedle chrámů Panny Marie a kostelů svatého Klimenta, upomínajících na místa prvotní misie cyrilometodějské, snad vůbec nejčastější. Dedikace svatému Pavlu byla připojena pravděpodobně v průběhu 14. století. První zprávy o samostatné plebanii (faře) jsou v popisu diecéze pražské, sestavené za arcibiskupa Arnošta z Pardubic v letech 1344–1350.
Kostel byl původně jednolodní obdélnou stavbou s půlkruhovou apsidou na východní straně, stavěnou z opukových pravidelně přitesaných kvádrů, kladených do pravidelných řad, jak bylo tehdy zvykem. Zasvěcen byl kostel původně pouze svatému Petru. Zasvěcení kostelů tomuto knížeti apoštolů bylo v prvních staletích po příchodu křesťanství v Čechách velmi časté, a vedle chrámů Panny Marie a kostelů svatého Klimenta, upomínajících na místa prvotní misie cyrilometodějské, snad vůbec nejčastější. Dedikace svatému Pavlu byla připojena pravděpodobně v průběhu 14. století. První zprávy o samostatné plebanii (faře) jsou v popisu diecéze pražské, sestavené za arcibiskupa Arnošta z Pardubic v letech 1344–1350.
Třicetiletá válka dovršila hmotnou i mravní bídu české země, zpustošené hordami cizích vojsk – mnoho kostelů bylo vypleněno bez duchovní správy. Když byl v letech 1653–1655 prováděn soupis veškerého nemovitého majetku, takzvaná berní rula, uvádí se také v Bohnicích „farní kostel pustý". V 17. století byl administrován od Panny Marie před Týnem a od Panny Marie Sněžné. Z této doby je i nejstarší dochovaná bohnická matriční kniha, obsahující zajímavé údaje, týkající se umělců, pracujících na výzdobě trojského zámku.
V roce 1736 byla konečně obnovena samostatná farní obec bohnická, ke které byl tehdy připojen i Přední Ovenec (Bubeneč), Zadní Ovenec (Troja), Podhoř, Podbaba a Lysolaje. Roku 1805 byl kostel z 12. století přestavěn ve stylu doznívajícího baroka do dnešní podoby, přičemž bylo částečně použito původní zdivo. To bylo po obou stranách lodi před několika lety objeveno pod omítkou a ponecháno odkryto na ukázku a k obdivu všech návštěvníků.
Architektonický význam přestavby tkví zejména v tom, že kostel je vedle bubenečského kostela svatého Gotharda v obvodu Prahy jedinou chrámovou stavbou z přelomu 18. a 19. století. Pozoruhodná je ale zejména úprava vnitřního prostoru kostela, provedená v polovině 20. století architektem Františkem Kotrbou a jeho ženou, akademickou malířkou Vilmou Vrbovou, od níž je v kostele i moderně pojatá Křížová cesta, malby na svatostánku a mnohé jiné. Historické s moderním je v interiéru bohnického kostela vkusně skloubeno ve zdařilý, naprosto harmonický celek.
Fara č.p. 4, Bohnická 30
Jednopatrová barokní budova, postavená roku 1738, fasáda kolem poloviny 19. století obnovena a její barokní členění sjednoceno a zastřeno. Stavbu kryje valbová střecha. K hlavní budově připojeno přízemní křídlo, jehož interiéry jsou klenuty plackami. Prostá brána do dvora je zaklenuta stlačeným obloukem s klenákem. Sklepy jsou klenuty valeně. Stavba fary doplňuje jádro starých Bohnic. Brána je zaklenuta stlačeným obloukem s klenákem.
Fara č.p. 4, Bohnická 30
Jednopatrová barokní budova, postavená roku 1738, fasáda kolem poloviny 19. století obnovena a její barokní členění sjednoceno a zastřeno. Stavbu kryje valbová střecha. K hlavní budově připojeno přízemní křídlo, jehož interiéry jsou klenuty plackami. Prostá brána do dvora je zaklenuta stlačeným obloukem s klenákem. Sklepy jsou klenuty valeně. Stavba fary doplňuje jádro starých Bohnic. Brána je zaklenuta stlačeným obloukem s klenákem.